KRÁSNÉ A KLIDNÉ VÁNOCE :O)

KRÁSNÉ A KLIDNÉ VÁNOCE :O)

 

Paolo Coelho : „VÁNOČNÍ PŘÍBĚH“

 

 

 

Jistý člověk jménem Mogi považoval Vánoce na zcela bezvýznamný svátek.Večer 24.prosince

měl za nejsmutnější v roce,protože různí lidé si tehdy uvědomují,jak osamělí jsou,nebo si připomínají milovanou osobu jež toho roku zemřela.Mogo byl dobrý člověk.Měl rodinu,hleděl pomáhat bližním a v obchodních záležitostech si počínal čestně.Nemohl však připustit,že lidé

jsou tak prostoduší a věří,že Bůh sestoupil na zem jen proto,aby jim poskytl útěchu.Protože

měl své zásady,nebál se říkat všem,že Vánoce nejenže jsou spíš smutné než veselé,ale že také vycházejí z nepravdivého přípěhu o Bohu,který se proměnil v člověka.V předvečer oslavy

Kristova narození se jeho žena a děti jako vždy chystaly do kostela.A Mogo je jako vždy

poslal,aby šly samy,řka:“Bylo by ode mne pokrytectví,kdybych šel s vámi.Budu tady čekat,

až se vrátíte.“Když rodina odešla,Mogo usedl na svou oblíbenou židli,rozdělal oheň v krbu

a pustil se do četby novin.Brzy ho však vyrušil hluk za oknem,následovaný dalšími.Mogo v domnění,že se někdo baví sněhovými koulemi,přes sebe přehodil kabát a vyšel ven,doufaje,že

vetřelci nažene strach.jakmile otevřel dveře,uviděl hejno ptáků,kteří se ztratili v bouři a teď

se chvěli zimou ve sněhu.Jakmile zpozorovali osvětlený dům,snažili se vniknout dovnitř,ale

jak narazili na okenní tabuli,pohmoždili si křídla,takže nemohli létat,dokud se jim nezahojí.

Přece ta stvoření nenechám tam venku“,pomyslel si Mogo.“Jak jim pomoci?Zamířil k

vratům garáže,otevřel je a rozsvítil.Avšak ptáci se ani nepohnuli.“Mají strach“,řekl si Mogo.

Vrátil se do domu,sebral pár kousků chleba a drobky vyznačil cestičku až k osvětlené garáži.

Ale bez výsledku.Mogo rozevřel náruč,pokusil se je pobízet laskavým voláním,tu a tam

některého jemně popostrčil,ale ptáci byli ještě neklidnější,začali se zmítat a bezhlavě pobíhat

po sněhu,přičemž zbytečně ztráceli tu trošku sil,která jim ještě zbyla.Mogo už nevěděl,co si počít.“Musíte mě mít za kohosi strašného“,řekl nahlas.“Což nechápete,že ke mně můžete mít důvěru?“A všecek zoufalý zvolal:“Kdybych se teď mohl jen na několik málo okamžiků

proměnit v ptáka,pochopili byste,že vás chci opravdu zachránit!“

V tu chvíli zazněl kostelní zvon ohlašující půlnoc.Tu se jeden z ptáků proměnil v Anděla a

zeptal se Moga:“Teď už chápeš,proč se Bůh musel proměnit v člověka?“A Mogo,v očích slzy,

poklekl ve sněhu a odvětil:“Odpusť mi Anděli.Teď už chápu,že důvěřovat můžeme jen těm,

kdo se nám podobají a zakoušejí totéž co my..“