DUCHOVNÍ PARTNER ANEB SETKÁNÍ S NAŠÍM DVOJPAPRSKEM
DUCHOVNÍ PARTNER ANEB SETKÁNÍ S NAŠÍM DVOJPAPRSKEM
ZDENKA BLECHOVÁ
Zamilovanost nebo láska?
Zamilovanost má za následek slepotu, hluchotu, nemohoucnost.
Člověk onemocní, protože nevidí nic jiného, než partnera, neslyší
sám sebe, ale jen druhého a bez druhého není schopen života.
Jsi mojí součástí. Člověk v zamilovanosti jedná spíše hlavou, chce
toho druhého vlastnit, bojí se o své štěstí. Takže člověk si myslí v
zamilovanosti, že jedná srdcem, ale je to jen rozum. Člověk ve
strachu o toho druhého zde žije utrpení.
Láska naopak jedná srdcem. Chceš se mnou být, můžeš. Nechceš,
nemůžu tě držet. Vím, že dokážu žít i bez tebe. Že svůj život zvládnu
sama a tudíž se o tebe nemusím bát, protože si věřím. Dokážu žít s tebou,
ale i bez tebe. Obojí má pro mě stejnou příchuť. Nejsi mojí součástí,
jdeš jen životem vedle mne. Tudíž jsem zdravý a schopný. Zde je
volnost a mizí strach. Žije se zde život bez utrpení.
Každá žena hledá k sobě hodného muže, ale pokud není silná uvnitř
sebe, nemůže jí být hodný muž přidělen. Ona by pod vlivem hodného
muže ještě více slábla, místo aby sílila. Záměrem Vesmíru je, aby
každá žena zesílila, aby mohla být rovna muži. Pak může dostat
hodného muže, protože je již silná a umí s tímto hodným mužem
zacházet. Bude si vážit jeho úcty a ne jím pohrdat, že je bačkora.
Hodným mužem pohrdají slabé ženy, protože se potřebují ještě
učit od silného muže. S hodným mužem je nuda, nic se neděje, protože
on jí vše plní a ona nemusí o nic usilovat. Slabá žena se potřebuje ještě
hýbat, aby zesílila. Silné ženě stačí zůstat ve svém středu, už se
nepotřebuje hýbat, a proto ocení hodného muže, už se nepotřebuje
učit a bude jí vyhovovat klid a úcta. Na počátku věků byly silné ženy,
které si přestaly vážit hodných mužů, a nyní byly slabé ženy, které
si vážily silných mužů. V současnosti mají být silné ženy a vážit si
hodných mužů. Vracíme se zpět k počátku a měly bychom nyní dobře
pochopit svoji roli.
Proč ta láska tak bolí? Protože vše, co prožíváme, musí mít protipól.
Vše je draze vykoupeno. Když potkáme velkou lásku, čeká nás velká
bolest, ať už se rozejdeme, nebo o přítele přijdeme jiným způsobem.
V nových vztazích už neprožíváme velkou lásku, jsme stále ve svém
středu a to znamená, že nemůže přijít ani velká iluze, ani velký smutek.
My už jsme rádi, že jsme našli sami sebe a nemíníme se příliš dávat tomu
druhému. Stále máme úctu sami k sobě a tím se nemůžeme vychýlit ze
svého středu a časem prožívat velkou bolest. Co to znamená? Že jsme
rádi, že máme partnera, ale zrovna tak se dokážeme smířit s tím, že by odešel.
Zkuste se vrátit do své minulosti. Napište si na papír všechny partnery,
které jste potkali ve svém životě. Ke každému partnerovi napište vše,
co se vám na něm líbilo a vše, co vám vadilo.
Vše v posuzování pochází od vás. Jací jsme uvnitř, takového
dostáváme partnera. Pokud chceme hodně vlastnit, dostaneme
partnera, který nás vlastní. Pokud máme v sobě žárlivost, dostáváme
partnera, který na nás žárlí. Pokud chceme být čistí, dostaneme
partnera, který je nečistý. Pokud chceme být věrní, dostaneme
partnera, který nám bude nevěrný. Pokud jen umíme dávat,
dostaneme partnera, který bude jen přijímat. My se totiž musíme
poprat se svými zápory, nic nám nesmí být proti srsti. Žádný
zápor totiž ve skutečnosti neexistuje, ty zápory jsou jen v nás.
Žena celistvá již nepotřebuje lásku druhých
Když se žena nemá ráda, potřebuje od muže slyšet milá slova: Jak jí
to sluší, jak vypadá dobře. To, že jí někdo ocení, ji činí šťastnou a
má dobrý pocit. Když se žena má už ráda, vyzní jí tato slova jako
planá fráze a tlachání. Už je nepotřebuje slyšet, protože se má
ráda a dokáže se ocenit sama. Už nepotřebuje ocenění druhých a ví,
že je to jen faleš, předstírané pokrytectví druhého, aby se mi zalíbil
a mě dostal tam, kam potřebuje. Snadno se přes ocenění našich kvalit
necháme druhým dotlačit do situací, do kterých on potřebuje. Takže,
když si uvědomím, že i toto je jen hra, nelpím na hezkých slovech
druhých. Muž ví, že jen slabou ženu může získat tímto oblbováním,
že na silnou ženu toto již neplatí. Tam se má na pozoru. Už ví, že mu
to nezbaští. Dokonce mi řekl jeden muž: „Dnes jsem pozval jednu na
oběd, ale víš, že už mě to oblbování nějak přestává bavit? Asi bych si
s ní už raději jen povídal.“ Když i muž se začne doceňovat, přestává
chtít uspět u každé ženy. Už si nepotřebuje dokazovat jak je dobrý,
že každou dostane. Začne mu také jít o jiné hodnoty. Naopak slabé
ženě udělá dobře, že o ní někdo stojí, zvláště když doma si jí už nikdo
nevšímá. Ale stále je to jen hra na lásku, protože dokud nenajdu lásku
v sobě, nemůžu ji najít ani v druhých.
Jdeme ke slunci
Každý musí v sobě nyní objevit svoje vlastní slunce a svoje slunce
každý objeví přes svoji věrnost sám sobě, svým pocitům. Je to někdy
těžké obstát v tom, co chci, když léčky přicházejí, aby mě odvedly od
mého původního záměru. Ale když zůstanu u sebe a u svých pocitů,
získám radost. Obstál jsem a můžu se radovat, protože jsem dal sobě,
co potřebuji, a to právě působí moji radost na duši. Vždyť vlastně o
nic nejde, jen o to, abychom byli věrni sami sobě a zbytečně se
nerozptylovali ostatními a jejich pocity. Když se toto naučím, mám v
sobě stálé světlo, které působí na ostatní jako zázračný lék. Lidé jsou
přitahováni k mému slunci a tím, že pobývají v mé blízkosti, mohou se
nechat osvětlit a začít také více svítit pro ostatní. A tak se budeme nyní
učit nalézt své slunce v sobě a v jiných. Když se tato slunce postupně
spojí, dojde k osvětlení celé planety. To je tedy ten světelný převrat,
který nás čeká. Je to jednoduché, ale cesta ke slunci je namáhavá,
jako v pohádce O třech zlatých vlasech děda Vševěda.
Učíme se lásce k sobě přes jemnější energie
Ráno jsem se probudila a můj zrak padl na obrázek, který jsem před
léty dostala od dívky, která se do mě zamilovala. Dívám se a studuji,
co drží faraón s dívkou na obrázku. A najednou si uvědomuji, že
slunce. Došlo mně, že i tato dívka mě vedla ke slunci, ke kterému
stále jdu. Pohrávala jsem si často s myšlenkou, jaké by to bylo, kdyby
se do mě zamilovala žena. A po čase se to stalo. Přišla krásná dívka,
která mě vyznávala city tím nejjemnějším způsobem, který jsem
dosud nezažila. Bylo to pro mě něco kouzelného, ale nedokázala
jsem opětovat její city. Řekla jsem jí hned na počátku: „Vážím si tvé
lásky, ale já ti více než přátelství nemůžu nabídnout.“ Přesto tato
dívka pobývala v mé blízkosti déle než rok. Pak si našla jinou dívku.
I tato dívka mě pomohla přiblížit se k sobě.
Po mém osudovém partnerovi mi přišel do života přítel, který se choval
jako já. Byl ustrašený, bál se mi něco říci. Připadal mi falešný tím,
že nedokáže říkat věci na rovinu a štval mě svým chováním. Čím více
se snažil mě nenaštvat, tím více jsem se snažila ho naštvat já. Provokoval
mě svým uhlazeným chováním, chtěla jsem vidět jeho emoce, chtěla jsem
ho zasáhnout do hloubky, aby se projevil takový, jaký je. Najednou mě
došlo, že v něm vidím sebe ve vztahu k osudovému partnerovi. Tak
takhle přesně jsem ho musela štvát, a proto do mě ‚šťoural‘ a snažil
se mě probudit k životu. Uvědomila jsem si, jak je to děsný, když
jeden už je přirozený, našel se, a ten druhý ještě hraje hru a nechce
se ukázat ve své přirozenosti. Byla jsem ráda za tu ukázku a zároveň
prožitku na vlastní kůži, abych si mohla lépe uvědomit i hodnotu toho,
co jsem dostala do života prostřednictvím osudového partnera.
I tímto uvědoměním jsem se stále přibližovala k duchovnímu partnerovi.
Po tomto příteli mi přišla do života výše zmiňovaná žena. Byly to hezké
dny. Ona mi totiž rozuměla a dávala mi hodně citu a já se najednou
mohla chovat přirozeně, nemusela jsem se bát, necítila jsem sílu toho
druhého, ale rovnocenný vztah. Naučila jsem se lásce k sobě a dopřála
si něhu, kterou jsme si vzájemně mohly předávat. Jen k intimnímu
sblížení nedošlo. Kolikrát jsem se přistihla u myšlenky: „Tak to zkus
se s ní líbat,“ ale nešlo to. Přesto nás přátelský vztah vzájemně
obohacoval, a já jsem vyzrávala díky této podpoře v silnou a
nezávislou ženu. Tato žena mi vlastně zprostředkovala předěl v
energiích. Od mužské hrubé síly, v ženskou něžnou sílu. Když
jsem se naučila mít ráda a stala se samostatnou, pak teprve mi
přišel do života duchovní přítel.
Rozdíl mezi vztahy, které jsme žili a duchovními, které budeme žít
Poselství channelingem:
Všem nám přicházejí dary z nebe. Tyto dary nám dávají možnost žít
život skrze city, nikoli skrze emoce. Zamysli se nad sebou a na první
místo dej své pocity. Musíš najít cestu srdce, i když tě tam leze hlava.
Vše si tvoříš sama, vše je v tvých rukách, jen si o vše musíš říci. Neboj
se zklamání, vše nemusí být takové, jaké se to jeví.
Duchovní vztahy už nevznikají z velké zamilovanosti, ale ze
sounáležitosti. Tyto vztahy vznikají nevinným přátelstvím,
porozuměním a postupně sílí. Jsou opakem vztahů ze zamilovanosti,
které slábly. Oba partneři vzájemně pracují na harmonii vztahu a
postupně se stále více rozsvěcují a čím více se rozsvěcují, tím více
svítí jeden druhému a zároveň celé společnosti svojí harmonií a klidem.
To, co z nich vychází, není zamilovanost, že jeden vidí jen toho druhého,
ale je to láska, která je neomezená, jak pro toho druhého, tak i pro
ostatní. Je jí stále dost a stále více se jí z tohoto vztahu rodí i pro
ostatní. V duchovním vztahu totiž lidé nežijí jen pro toho druhého,
ale žijí pro celou společnost, není zde omezování vztahu k druhým,
nesvoboda, majetnictví. V zamilovanosti žili lidé uzavřený okruh jen
těchto dvou a láska byla jen pro ně, a ne pro ostatní. Vzájemně se
omezovali, aby náhodou jeden nedal druhým více, než partnerovi.
Žárlilo se na lásku k druhým, docházelo k omezování lásky k druhým,
a proto její pramen ve vztahu časem vyschnul. Pokud totiž žízním po
lásce a nemám ji pro druhé, nemůžu ji ani od druhých dostat a časem
vyschnu.
Tři stádia vývoje v partnerství
V duchovním vztahu žena dává muži přízeň a muž ji za to oceňuje
slovy. Dříve nejdříve muž oblboval ženu a pak mu teprve žena dávala
přízeň.
Když žena stojí na vlastních nohách, tak může jít společně s mužem.
Když žena nestojí na svých nohách, tak se přilepí na muže a jde jen on.
Kamarádka mi řekla: „V minulých vztazích jsem hledala oporu a nyní
mám ve svém příteli podporu.“
Ve vesmíru fungují tři stádia vývoje duše. Nejdříve má duše představy
a chce, aby se jí naplňovaly, a když se jí nenaplňují, zlobí se. Nemá se
ráda a chce se mít ráda prostřednictvím druhých. Žije ještě v iluzích a
nesnaží se měnit něco na sobě, ale chce měnit vše na druhých. Stále se
někam žene, prahne po prožitcích, darech, projevech lásky od
druhých.
Má strach být sama, neumí to. Chce být stále ve společnosti někoho
i za cenu, že se zaprodá. Žije ve falši a lži, protože je slabá a neumí
se prosazovat, a zároveň se bojí ztráty těch druhých. Podléhá
naprosto partnerovi, jeho náladám, jeho požadavkům, podřizuje se.
Nechce měnit myšlení, nechce jít do hloubky citů, zůstává ve všem na
povrchu. Člověk je ještě povrchní.
Bude to člověk, který může být zábavný, ale přesto bude prázdný. V
tomto vztahu se člověk dusí.
Ve druhém stádiu se duše poznává. Začíná si uvědomovat, jak
fungují vesmírné zákony a ve vztahu vše jí vyhovuje a co jí vadí.
Učí se mít ráda a tím i přijímat občas svoji samotu. Už jí nevadí.
Ví, co nechce, aby jí činil ten druhý, a ví, co nechce činit druhému.
Zná zákony příčiny a následku. Začíná být upřímná, už si nechce s
druhými hrát. Tím, že se má ráda, je silnější a už se tolik nebojí o
lásku druhých, vždyť už jí začíná objevovat v sobě. Už dokáže odejít
ze vztahu, který jí nevyhovuje a přes hledání v druhých se učí hledat
cestu k sobě. Nebojí se již vstoupit do svého nitra a do svých pocitů,
nebojí se nahlížet na věci novým způsobem a uvědomovat si bolest ze
ztráty, když mění myšlení.
Bude to člověk, který už nebude tak zábavný, ale budete se s ním cítit
lépe, než s člověkem povrchním. V tomto vztahu se člověku ještě občas
špatně dýchá.
Ve třetím stádiu se člověk má rád, a proto se již nestará o ostatní.
Pobývá rád o samotě, nevadí mu, spíše se z ní těší. Umí si naplnit život
sám, je tvořivý, má plno nápadů a i když je sám má mnoho přátel. Lidé
z něho cítí sílu, a proto se k němu rádi vrací, neboť se u něho cítí v
bezpečí. Tento člověk již nezasahuje do životů druhých, nechá je
dýchat a i jemu se dobře dýchá. Nenechá se ničím omezovat a ani
nechce nikoho omezovat.
Naučil se mít rád, a proto našel svoji druhou polovinu duše. Vytvořil v
sobě klid a harmonii, a proto si stačí sám.
A právě v tomto třetím stádiu vývoje duše k vám může přijít partner,
který se má již rád a také si stačí. Už nepotřebuje s nikým žít. V této
době Vesmír spojí tyto dva jedince, a oni spolu mohou vytvořit vztah,
po kterém všichni toužíme. Vztah plný lásky, pomoci, harmonie,
porozumění, něhy, dotyků. Takovýto vztah lze vytvořit teprve v době,
když najdeme svoji druhou polovinu v sobě. Už jsme celiství, a proto
můžeme přijmout do svého života opět zase jen celistvou duši. Už se
nenecháme spoutávat, vydírat, a zrovna tak ten druhý. Proto můžeme
spolu vytvořit dvojnásobnou harmonii, kterou máme v sobě. V této
době si žijeme pro sebe, ale nebráníme se trávit čas i s ostatními,
pokud si to přejeme. Už dokážeme říci ne, nechci, nevyhovuje mi,
vadí mi to atd.
Dokud hledáme někoho pro život, nenacházíme ho. Nebo ho najdeme
a zase zjistíme, že to není ono. Teprve, když nikoho nehledáme, Vesmír
nám dá člověka, se kterým je to ono. Takže nejdříve musíme hledat sebe
a teprve, když se najdeme, Vesmír nám dá druhého, který se také našel.
Takže nemusíme hledat partnera, je pro nás již připraven, když se
umíme mít rádi.
A tak ve třetím stádiu vývoje partnerství můžeme prohlásit:
„V bývalých vztazích jsem hledala oporu v těch druhých, teď
je mi můj partnerem podporou. Žena už není slabá, už se nemusí
o nikoho opírat, a proto dostává podporu ve svém růstu z Vesmíru
prostřednictvím duchovního partnera, který ji chápe a podporuje
ve všem, co dělá.
Přijde nám do života někdo, kdo naplňuje naše sny a představy, ale