MUENA HLUBOKÉ UČENÍ LÁSKY

 

O ŽENÁCH - KDYŽ ŽENY TANČÍ

 

Stojím uprostřed louky s roztaženýma rukama...jen tak bosá...v rozevláté dlouhé sukni...

Je mi jedno,že prší...

Vítr si pohrává s mými vlasy...a já cítím, jeho moc a sílu. Déšt bičuje mou kůži a já si to náramně užívám. Každá kapka, která dopadne na mou kůži se stává mou součástí...je tak nádherně osvěžující a hravá...Skrze chodidla vnímám spojení s Matkou Zemí...i přes to,

že je chladno je země nádherně teplá..

Cítím tepot jejího srdce...to mé tepe ve stejném rytmu...jako by bylo její ozvěnou...Mým tělem proudí oheň a neuvěřitelná síla, která v tuto chvíli nemá hranice...

JSEM PLNĚ ODEVZDANÁ...SAMA SOBĚ...ale i všemu co se v tuto chvíli kolem mě děje...

JSEM VŠÍM... JSEM ŽENOU...

V mém těle koluje tolik lásky...klidu...jemnosti...jsem hluboká...nekonečná...věčná

 

 

 

CESTA K VĚDOMÉMU ŽENSTVÍ

 

 

ŽENA V MUŽSKÉ POLARITĚ

 

Zase mám tlak na hrudi...špatně se mi dýchá a tělo mám napnuté jak luk...jsem skoro v křeči.

V dnešním světě mi není dobře. Jsem stažená a tlačená někam, kde nemohu být sama sebou. Je mi

z toho smutno a jsem zraněná. Nikoho nezajímá co cítím. Nejsem ale sama...všímám si, že téměř každá z žen je uzavřená do své ulity...aby necítila tlak mužského světa. Ve chvílích kdy jsem uzavřená mám kolem svého srdce tvdrý obal, který mi brání v tom cítit.

Mé rysy v obličeji tvrdnou, má chůze není měkká...mé jemné vyzařování je pryč...už netančím...

Jsem jak robot. Přesně vím co mám dělat...vše zvládám...a kdybych náhodou měla pocit, že ne...vybičuji se a dokážu to. Vše analyzuji hlavou...vše si dokážu krásně zdůvodnit a vysvětlit. Všemu jasně rozumím. Pokud je něco čemu nerozumím jsem nesvá.

Uzavírám se hluboko do svého nitra... a nemůžu ven...bojím se.

Možná, je to dobře zařízené...možná je to obranný mechanismus něčeho „vyššího“ … Ať je to co chce...mně v tom není dobře. Jsem stažená...špatně se mi dýchá....NECÍTÍM...

Necítím pořádně samu sebe...jak potom můžu cítit okolí...život...partnera...lásku...?

 

ZRANĚNÍ ŽENY

 

...jsem zraněná...už jako malá jsem terčem posměchu...Všichni se mi smějí , že jsem tlustá...a že jsem „JENOM HOLKA“... Jak to chceš dokázat...?? NEMÁŠ NA TO SÍLU...protože jsi holka...Nikoho nezajímá co cítím...a co vidím...Netrvá dlouho a začínám jim věřit... Když to nevidí oni...určitě to neexistuje...uvěřím druhým a tím POHŘBÍVÁM SAMU SEBE...

Ztrácím se sebou kontakt. Nikdo ve mně nehýčká a nepěstuje ve mně to ženské...jemnost a krásu...citlivost...nikdo...a ani já...bohužel.....

S první láskou přichází další zranění...a v průběhu života jich přibývá ještě mnoho a mnoho...

...dívám se na sebe do zrcadla a je mi smutno. Vůbec neodpovídám dnešnímu „ideálu krásy“. Vnímám se jako nezajímavá a neatraktivní...tlustá. Mám křivě zuby, nohy...nemám krásné štíhlé

a pevné tělo...I přesto, že se stále trápím dietami...(pro světový ideál krásy) a ubližuji tím tak svému tělu (které mi tak oddaně slouží), nejsem spokojená. Vliv světa mě naprosto pohltil...jsem polapena iluzí...Zatím si neuvědomuji, že krása, která na mě kouká z časopisů je JEN ILUZE...

Ztrácím kontakt sama se sebou kvůli něčemu, co nemůžu uchopit....jak smutné...

 

STRACH ŽENY

Ano mám strach se v dnešním „tlakovém“ světě naplno otevřít svému ŽENSTVÍ. Je tak křehké a nevinné, všude kolem je tolik násilí, nenávisti...ublížení...Bojím se...Jsem uzavřená ve svém nitru, kde se cítím „bezpečně“. Čím víc je kolem mě násilí a hrůzy tím víc se uzavírám...a tím větší ochrannou ulitu si vytvářím...Jen tak mám pocit bezpečí. Strach mě zahnal do kouta.

Řekla bych, že doslova...

Jsem schoulená do klubíčka v koutku své duše...tam mám aspoň malý pocit bezpečí. Ale cítím,

že prostor mi tam začíná být malý. Měla bych se postavit a vyjít ven...vynést na světlo světa svou křehkost...SVÉ ŽENSTVÍ a obohatit tak svět o lásku, kterou ve své hloubce nosím. Je to ale vůbec možné?! Otevřít se v dnešním světě..? Přinést do něj svou zranitelnost..? Vždyť to je sebevražda..!!!Propadám panice, ze strachu, že mi bude ublíženo...Zhluboka dýchám, srdce mi buší na poplach...

a ve svém nitru ubezpečuji svou ženu, že „JÁ“ jí nedám... Uklidní jí to...ALE je smutná.

Přišla na tento svět, aby ho obohatila a naplnila láskou, kterou nosí ve svém srdci....

a „JÁ“ a MŮJ STRACH jí v tom brání...pláče...

Puká mi srdce...Je těžké se rozhodnout...Je nesmírně těžké vystoupit ze skrytu své duše...ze svého bezpečného úkrytu...z úkrytu před světem...z úkrytu před sebou, před svou přirozeností.

Cítím,že už je čas....a musím se rozhodnout...

 

VĚDOMÁ ŽENA

 

SEBEvědomá, SEBEjistá, silná žena....nechci být taková, není mi v tom dobře. Cítím v tom obrovský tlak a cítím ho proto, že si uvědomuji samu sebe.

Jsem VĚDOMÁ ŽENA a cítím v čem je moje síla.

MÁ SÍLA JE V ODEVZDÁNÍ A V JEMNOSTI..SVOU SÍLU CÍTÍM JEN VE CHVÍLI ABSOLUTNÍHO ODEVZDÁNÍ. Pokaždé, když se mě dotkne jemná nuance ženské energie, stávám se její součástí. Jsem jí natolik pohlcená...že netoužím po ničem jiném, než po splynutí

s ženstvím. Jsem něžná a jemná...Mé tělo je můj chrám a já chci aby zůstalo zahaleno.

Není to ze studu, ale je to tím, že to je má cudnost..má hloubka...mé tajemství.

Nechci se „lacině“ nabízet mužům a hrát s nimi jejich hru. Není to fér...JSEM ŽENA.

Má síla je svoboda...to, že cítím co je pro mě správné a co ne.

MÁ SÍLA JE V LÁSCE...JÁ JSEM LÁSKA...

 

DŮVĚRA

 

Důvěřuji svému vnitřnímu hlasu, svému hlubokému vedení. Už vím, že je vždy pravdivé

a že mě vždy vede tím správným směrem. Ne vždy s ním souhlasím a ne vždy se mi to líbí...

ale hluboko uvnitř sebe vím, že je to správně. Tím, že důvěřuji vyššímu vedení, nemám problém důvěřovat i okolí. Vím, že kamkoliv mě život zavane...jakoukoliv situaci mi do mé životní cesty postaví, že je to pro mě. Vždy se na tom učím, něco odhodím...někam se posunu.

Uvědomuji si vyšší vedení...uvědomuji si spojení s ním...jsem odevzdaná...nechávám

se vést...Odevzdání bez důvěry není možné...Důvěra v partnerském vztahu je přirozená....

a díky ní nemám sebemenší problém se plně odevzdat...

 

ODDANOST ŽENY

 

Ve chvílích obsolutního odevzdání cítím lásku. Uvědomuji si, že nic není o mně a že JÁ není vůbec důležité. Odhazuji SEBEdůležitost, strachy a co by kdyby...a nořím se do svého nitra.

Plně se odevzdávám a to mi umožňuje si jen tak plynout. Bez přemýšlení a rozumu...bez vedení mysli.Jsem naplno ponořená do ticha...a STÁVÁM SE LÁSKOU.

 

LÁSKA

 

...cítím jí v každé buňce svého těla...při každém nádechu mne zaplaví ten neuvěřitelně blažený pocit, který nejde pojmenovat. Jsem v hlubokém vnitřním tichu...absolutně svobodná...

spojená se sebou...spojená se vším...Jsem osvobozená od mysli a hledat slova pro tento pocit...

pro lásku je naprosto nemožné. Ve chvíli kdy bych to chtěla udělat odvedu pozornost do hlavy a pocit zmizí...a to nechci...Nechci hrát hru hlavy...NE TEĎ...protože teď jsem jedním..

TEĎ JSEM VŠÍM.......jsem LÁSKOU.

 

͠͠

MUENA HLUBOKÉ UČENÍ LÁSKY...CESTA K VĚDOMÉMU ŽENSTVÍ

 

Tak nějak se dnes cítí ženy... Tak nějak probíhá přerod – iniciace ŽENY. Já sama jsem si tím v životě prošla. Přerod v ženu nebyl jednoduchý, ale věřte mi, že opravdu stojí za to. Nejen, že jsem se změnila „JÁ“...ale naprosto se změnilo i mé okolí. Přístup mužů ke mně. Chovají mě v úctě

a já se cítím jako Bohyně. Nevyužívám jejich náklonnost...to z úcty k nim. V každém z nich vnímám „Božský otisk“...a proto je bezvýhrady ctím. Cítí to...a se stejnou úctou se chovají

i oni ke mně.Vnímají mne jako ŽENU...ne jako méněcennou, slabší, kamarádku, kamaráda, maminku,.....ale jako ŽENU.

Je to nádhera být ve své přirozenosti...a nemít strach, že budu zraněná, že mi bude blíženo.

Je nádherné být ve své ženskosti a zranitelnosti...a přitom se cítit tak neuvěřitelně silná.

Miluji ten pocit...a plně si ho uvědomuji...

MILUJI ŽIVOT...je tak hluboký a osvobozující...

...jsem nesmírně vděčná, že mohu být jeho součástí.

 

 

MUENA hluboké učení lásky nám umožňuje spojení se svojí podstatou. Pomáhá nám rozbíjet skořápky strachu, pod kterými se schováváme. Tuto „ochrannou ulitu“ si vytváříme po mnoho let. Čím je silnější...tím se cítíme „bezpečněji“...tím jsme víc schovaní před světem...

Proč tu pak ale jsme...? Opravdu jsme na Zemi proto, abychom se schovávali hluboko

ve svém nitru? Opravdu je to naše cesta...?! Je tohle život...?! Každý jsme v zajetí strachu.

Je to obranný mechanismus...Ale kdo se vlastně brání..?? Naše tělo..?? Nebo hlava...??

Ať je to co chce...braní nám to v lásce...

Protože pokud jsme ve strachu...nemůžeme cítit lásku.

STRACH...NEBO LÁSKA...NIC MEZI TÍM NENÍ...

MUENA nám pomáhá se do lásky ponořit. Nepracuje s hlavou...Nehledá a nevytahuje skrytá traumata a stará zranění...neanalyzuje...nerozebírá... „nehrabe“ se v minulosti...

MUENA nám pomáhá od minulosti úplně obrátit pozornost...a učí nás vnímat přítomnost.

TU PŘÍTOMNOST...která je tak pomíjivá...TU PŘÍTOMNOST, která se s každým okamžikem stává minulostí...Je tak pomíjivá a přitom tak silná. Ve chvíli kdy jí jednou ucítíme...

naproto nás pohltí...Nic neexistuje...jen ONA...MY...a TICHO.

A pak to přijde.....ve chvíli kdy se ponoříme do ticha....ucítíme ji...LÁSKU.......

naší podstatu....a vnitřní sílu....protože ...

SÍLA A MOC JE V LÁSCE.....nebo se mýlím..?

 

Ať je to jak chce cítím jen jedno...

....ŽENY...ODHOĎTE OBAVY...JE ČAS...OTEVŘÍT SE LÁSCE....

 

 

 

text : Monika - Rozárka

Text je možné šířit dál pouze v neupravené a nezkrácené podobě se jménem autora.

Děkuji za pochopení...:o)

 

Nová Regena DUBEN 2016